Mám každopádně o čem napsat. | Někdo by se mohl zasmát. | Jantar vycítila, že je třeba nechat mi čas, a nepřešlapovala mi za zády s obličejem vyjadřujícím plnej močák. | Uvědomuju si, že ani 156x konaná věc nemusí mít rutinní průběh. | Umím pojmenovat, k čemu slouží kachnička do vany. | Jsem šťastná, přešťastná, že jsem tentokrát mytí vlasů nenechala na ráno. | Mám každopádně co vyšetřovat.
Žitnou mouku na mytí vlasů používám třičtvrtě druhýho roku. Samotnou, se solí, s kafíčkem, s bylinkama, se sodou, s octem, s ječmenem, s práškovým šampónem z nějaký šikovný indický kytičky… Udělám kašičku s vlažnou vodou, občas protáhnu vlasy pidlozubým hřebenem a nabahňám to od pokožky – ne, přes to slovo se nepřenesu – nabahnám to od hlavy kam až to vyjde. Pak to trochu přiředím, poňafňám se v tom, konečky vymáchám ve zbytcích v misce. Když je chuť a pár minut navíc (hlavně pak na smejvání), vypílinguju si tím i obličej, je to prima. Pak vlažnou vodou stáhnu jemné, tekuté, kompaktní a bezproblémové těstíčko, vypláchnu záhyby obličeje, vydlabu uši, oklepu se, naolejuju konečky a za pár minut uschnu.
A dneska? Nastala změna. Konkrétně v bodu – no vlastně v několika. Pidlozubák jsem minula (dělám to většinou, ale dneska jsem měla dost vyfoukáno od větru), voda na kašičku byla horčejší, páč jsem na to tak měla chuť. Kašička mi přišla taková nadýchanější a kompaktnější. Dobře se s ní pracovalo; co se týče nanášení… Při oplachu se stalo velké PUF. P-U-F!
Kašička zmizela a staly se malé drobné i velké houževnaté hrudky. Nalepené a zamotané do vlasů. Všude. A házely obličej vyjadřující, že nikam nejdou a do odpadu se jim nechce. Po chvilce, delší chvilce, dost vyklidněné snahy o odtěstění větrem občas přicuchlých vlasů jsem sáhla po pidlozubákovi. A pak našla i hřebínek blížící se všiváčku. Nakroucená pod vanový kohoutek, abych měla obě ruce, jsem mnohými tahy hrudky vystěhovala.
Některé mám schované na umyvadle, ale nejsem si jistá, jestli chci jejich portrétem děsit ty, kteří se odhodlávají k použití žitné mouky pro očistu a posilu svých náhlavních chloub.
Nebojte se nic, mně to až do teď fungovalo bez zakomíhání a zatěstování!!! :o)
P.S.: to bych se víc bála ztuhnutí bílku, než mouky… Ta dnešní komplikacička se chováním i strukturou bílku velmi podobá…
P.P.S.: co se tedy vlastně přihodilo? Nová mouka (šarže, nikoliv typ), reakce s rukama od kopřiv, nová příměs ve zdravé kohoutkové vodě???
P.P.P.S.: pamatujete scénu z HP, kdy Herry odpovídá na mudlovskou otázku, že kachnička do vany NIČEMU NESLOUŽÍ? Kec, ta moje je na poličce přinejmenším pro to, aby mohla mít na hlavě misku na rozmíchávání kašiček na vlasy!
