Ale nedalo mi to a s blížícím se úplňkem (navazuji na dřívější lunární poznatky od paní maminky a Krásné paní, že vlasy sílí s nastávajícím úplňkem a je dobré je stříhat a barvit; echm, tím stříháním jsem si jistá, na barvení jsem si raději našla tahák – uff! Potvrzeno, díky http://cz.rhythmofnature.net/lunarni-kalendar-zdravi-a-krasa) jsem se dnes rozhodla, že musím dát další kolo hennování (abych podpořila to celkem nedávné minulé, co po dloooouhé době mělo příjemný i viditelný výsledek.

Pozn. k obrázku: Jsem fakt dobrá! Myla jsem si vlasy dle luny, barvím ve správný čas, zastříhla jsem je dnes, akorát ty nehty jsem nestihla v pondělí, ale až včera v kleku na autobusový zastávce při efektivním využívání zpoždění přípoje. A ještě mě čeká regenerační aktivitka s masážními oleji, jupíííí!

Povýšená sklenka ponížila hladinu chutné kapaliny a tak se musím přiblížit k líčení akce. Té původně ekologické a přírodní.

Zas jsem si umyla hlavu, tentokrát jsem k mouce přidala trochu sody a v závěru i jablečného octa, aby se na tu hennovou radost dobře připravila. Uvařila jsem černý čaj, použila i zbytek od odpolední kávičky, rozmíchala zelenou kašičku. Připravila jsem si ručníky, kolíky, nůžky, sponku, hřeben, levou fujplastovou rukavici, kokosovej olej, raději kousek vaty do ucha, pravou fujplastovou rukavici, šátek, čepici zimní, čepici fujplastovou a raději i fujplastovou po-travinářskou fólii. Kaše byla příliš hutná, tak jsem do ní cvrkla ještě cvrk horký vody. A to je klíčový okamžik.

Oolejovaná s přiucpaným uchem dělím vlasy na barvenou a do copu spletenou nebarvenou skoropolovinu, oblíkám fujrukavice, promíchávám hrudky a kapalinu a říkám si, že to dneska bude asi řidší. Ale co, jsem zkušenej, tak hurá do toho. Brzy se předkloněná poloha s hlavou v umyvadle stává bezpečnější, než vznešený vzpor naproti zrcadlu. Té zelené kapaliny je celkem dost. Nenachám se rozhodit a patlám. Spíš polívám. Poslední výškrabek misky. je to tam. Zapatlám si zboku na temeni drdol a rovnám se.

Gravitace je neúprosná, táhne stružky k ramenům. Po čele, kolem ucha. Tahám to hřebínkem vzhůru, předkláním se s hlavou šejdrem vyrovnávající fyzikální síly a nesu si taoleťák. Přece to otřu a bude to cajk. Tak to otřu. A ještě to otřu. A otřu. Mám to asi i na nebarvené polovině. Nu což, až rozpustím své pochudlé háro, se to schová.

Místo rádoby čepice jevící se jako čtvrtina igeliťáku používám fujfólii. Ještě, že jsem ji našla. Pak trochu toaleťáku jako sání do krytických míst. A ještě trochu fólie. A izolepy. A toaleťák. A izolepa a přes raději kousek fólie pojištěné izolepu. A do škvírek mezi kůží a fólií bezpečnostní toaleťák. Vždyť v tom chci spát! Vleže! A na závěr ještě přilepit izolepou kus toaleťáku.

Celý výrobek je třeba zajistit ručníkem. Kolem krku raději ještě jedním, kdyby bezpečnostní opatření neposkytla dostatek bezpečí. A sucha. A pro zápar a krásu a radost z díla navrch čepičku. Zimní červenou. Trochu to celé zmáčka. A vyždímala.

Mám chuť tu konstrukci zakreslit.

Nadechla jsem se. Rozhlédla se po koupelně. Naštěstí nebyl po ruce bonzák foťák. V umyvadle nakapané strouhy zeleně, miska, sežmoulané okašované rukavice, smotky zeleného toaleťáku. Na pračce nástroje a materiál.
Závěr? Závěrem bude (doufám „jen“) ranní smutná sloupnutá hromád(k)a vlhkého zeleného fujplastu a ponaučení, že pár centilitrů vroucí vody může bez upozornění na etiketě způsobit ropnou kalamitu!

Anketní otázka: Když jsem si před 4 odstavci odskočila a udělala si místo pro druhou půlku sklínky, kde se nacházel toaleťák?!