Máte psa? Tak to máte kuchyni.
A jestliže máte kuchyni, máte v kuchyni parkoviště pro psa. Páč kdybyste neměli v kuchyni psí parkoviště, neustále byste o psa v kuchyni při jakékoliv činnosti zakopávali, lepili se k jeho mokroSTUDENOvšudejsoucímu čucháku a vyhýbali se neuvěřitelně hlubokým, smutným a VYČÍTAVÝM očím. Přítomná jsou i ušiska a ta jsou přítomná proto, abyste v té kuchyni nikdy nebyli sami.
Čtyři nohy spojené podlouhlým tělem, do kterého jsou v promyšleně vyvýšeném prostoru zapíchnutá ta vševšímavá kukadla, mají magickou schopnost – jsou všude. Všude. Nejsou jen tam, kde leží, vznášejí se nebo poletují psí součástky nepřehlédnutelně značící převlékání do jarního kožíšku. A ty jsou taky všude.
(Zdá-li se vám, že se předchozí tvrzení vylučují, nemáte kuchyni. A tedy ani psa.)
Určení místa pro parkování zmírní množství přeskoků jinak velmi pohyblivých končetin spojené s balancováním nádobí a zjednodušší vyhýbání se průpalu očí nyní mířícím pouze z jedné strany – pes na vás MUSÍ vidět, jinak tenhle nápad neprojde – o to ale silněji a citelněji. Po době bez lokomoce se může zdát, že parkování psa ukolíbalo k znehybnění a nevnímání, zvláště je-li parkoviště vhodně umístěné na paprsky vyhřátém úseku. Vaše pozornost lehce opadá, netřeba dávat tolik pozor kam šlápnete, co kde položíte, jestli něco odpadlo…
Blbost. Vzpomeňte si, má ještě UŠI! A svou lehkost, mrštnost, nenápadnost, zdánlivou loudavost, netečnost a vemluvný výraz: „No co koukáš, já ti to z tý podlahy nevzal, jdu náhodou kolem!“, protože ví, že NESMÍ.
